Jak býti dobrým lektorem?

01.09.2020

Začíná nám školní rok. Děti se po několikaměsíční pauze vrací do lavic a mnoho rodičů si po prázdninovém zápřahu lehce oddechne. Možná dojde i na delší dobu odkládané věci jako je sebevzdělávání. Nebo dokonce předávání svých zkušeností a vědomostí dále v rámci Vaší firmy. 

Pokud se budete pouštět do ochytřovacích akcí a budete na svých kolezích páchat nějaký rozvoj, možná se vám budou hodit tipy na skutečně dobré lektorování. 

"Co lze měřit, to lze řídit" 

říká se. A to lze vylepšovat... říkám já. Ale jak změřit něco tak neuchopitelného jako je schopnost být zajímavý školitel? Co znamená být poutavý? Jak se dělá, aby člověk zaujmul? Mnohokrát jsem slyšela, že "S tím se musí narodit.". Oukej, jistá míra vrozeného exibicionismu je zde ku prospěchu, nicméně ani zdaleka nezaručuje úspěch. V tomto článku se tedy pokusím rozložit dovednost dobrého školení na jednotlivé oblasti a trochu je popíšeme.

PŘÍPRAVA

V první řadě je třeba si odpovědět na základní otázky. 

  • Jak vypadá místnost, kde se bude školit? 
  • Je zde dostatek klidu (ne hluk, čisté prostředí, neprůchozí prostor)? 
  • Všechno vybavení je funkční? 
  • Mám dostatek papírů ve flipchartu a fixy píšou?
  • Pokud používám projektor, je funkční? A je kompatibilní s mým PC?

Na ujištění si nechte ideálně hodinu před začátkem školení. Za tuto dobu zvládnete případně i napravit možné nedostatky nebo vymyslet jiné řešení. Pokud nemůžete toto ověřit osobně, zaúkolujte někoho, kdo může být na místě s dostatečným předstihem.

Kdo je připraven, nebývá překvapen.

Dále věnujte pozornost své osobní přípravě. Pokud chcete podat opravdu dobrý výkon, je třeba být fit, odpočatí, pohlídejte si, ať nemáte hlad nebo žízeň a vůbec se celkově udržujte v pohodě. Věřte mi, tohle je znát ze všeho nejvíce. 

PODKLADY, MATERIÁLY

Několik dní dopředu si také vytvořte osnovu svého školení (opravdu jen v bodech) a k němu si připravte nebo vytvořte podklady pro účastníky. Ideální je sešit s polo-vyplněnými informacemi. Čistý papír a tužka, stejně jako obsáhlá brožura se všemi detaily se ukázaly jako méně funkční. Ideální je, pokud podklady účastníka vedou, ale ty nejdůležitější informace je nucen si do podkladů zapsat sám ručně.

Dbejte také na to, ať máte na každém papíře uvedený kontakt na sebe, třeba jen formou emailu v zápatí papíru. Pokud budou mít účastníci možnost se Vás na něco zeptat i po skončení školení, bude to další benefit. 

PRÁCE S JEDNOTLIVCEM, PRÁCE SE SKUPINOU

Během školení si hlídejte, zda se věnujete účastníkům rovnoměrně. Aby se zapojil každý, zajistíte nejlépe tzv. "facilitací". To znamená, že svůj výklad nebudete předříkávat jako monolog, ale budete účastníkům pokládat otázky a obsah školení budete sem tam dávat dohromady spolu.

  • "Co byste řekli takovému zákazníkovi Vy, Petře?"
  • "Jak se zachováte v takové situaci, Jano?"
  • "Z jakého důvodu si myslíte, že jsme tohle opatření nastavili, Františku?"

Nacvičte si, ať pokládáte otevřené otázky (co, kde, jak, kdy...), jinak se budete dozvídat suché "ano" nebo "ne" a nebude to bavit ani Vás, ani účastníky.

Ideální je také oslovení jménem. Nejjednodušší je účastníkům hned na začátku rozdat čisté papíry a požádat je, ať si z nich složí cedulky a na ně napíší velkým písmem své jméno a dají je před sebe na stůl. Vy se poté představíte jako první a s jakoukoliv otázkou je můžete vždy jmenovitě vyzvat k odpovědi.

VIZUÁLNÍ PODKLADY

 Už od vynálezu projektoru vede školitelská obec spor o využívání projektoru při školeních. Já osobně patřím mezi odpůrce. Jediný způsob, kde si myslím, že projektor prospívá, je prezentace, kdy se nad hlavu školitele vysvítí POUZE název probíraného tématu, případně zadání úkolu. V ostatních případech podle mě prezentace škodí.

Frajeři používají flip-chart. A ti největší frajeři si ho předepíšou tak, aby každý papír souhlasil s jednou stránkou v podkladech účastníků. Pak vzniká krásný efekt - já píšu - oni píšou, já mluvím - oni poslouchají. Má to spád, nejsou zbytečné časové proluky a celé školení je kompaktnější.

BODY TALK, RÉTORIKA

K tomu, abyste byli dobří lektoři nemusíte být herci. Nicméně existuje pár základních bodů, které je dobré dodržovat:

  • Choďte po místnosti, nezůstávejte pouze na jednom místě, školení tak dostane dynamiku. Nebojte se občas jít účastníkům až za záda, vzniká u nich tak zvláštní efekt okamžitého zapojení (možná ještě reflex ze školních lavic). :)
  • Mějte volné ruce. Držení fixy, zakrývání si obličeje nebo hrudi sešitem s poklady nebo poznámkami zbytečně rozptýlí účastníkům pozornost. Buďte otevření, i řečí těla.
  • Mluvte hezky - vyhněte se zdrobnělinám, úplně vynechte slovo "problém" (i ve spojení "není problém" působí podprahově na psychiku velmi negativně) a sledujte, zda nemáte nějakou slovní vatu (vlastně, ehhhhm, atd.).

REKAPITULACE

Opakujte, opakujte, opakujte. Když dokončíte nějaký tématický blok, zopakujte, co v něm bylo. Po přestávce zopakujte velmi stručně v bodech vše, co jste dosud probrali, před koncem zopakujte vše.

Vím, vypadá to možná zvláštně. I já sama jsem si přišla, že jsem padlá na hlavu, protože všechno opakuji několikrát. Nebo ze z účastníků dělám nevšímavé lidi, kteří nejsou schopní udržet myšlenku. Ale není to tak! Vy téma znáte, je Vám blízké a v ideálním případě se říká, že školíte 20% ze svých 100% znalostí (tedy ne "lekci před účastníky"). Ale pro Vaše posluchače je látka většinou úplně nová. Nebo je pro ně minimálně nezvyklé Vaše podání. Jsou v nepřirozeném prostředí. Tedy - čím častěji opakujete, tím lépe se jim navazuje, tím spíše mozek přijme nové informace, tím prospěšnější Vaše školení bude.

HODNOCENÍ

Nechte si dát zpětnou vazbu od účastníků. A pokud nechcete jen chválit a opravdu Vás zajímá, kde máte prostor ke zlepšení, požádejte o ní na konci. Písemně. Anonymně.

Občas je také fajn pozvat kolegu nebo si dokonce najmout mentora, aby s Vámi celé školení absolvoval a dal Vám zpětnou vazbu na Váš výkon. Jen si dejte pozor, koho vyberete. "Bylo to moc hezký, jen je nenecháš domluvit..." není zpětná vazba. Natož zpětná vazba, která by Vás někam posunula. Je to názor. A ještě setsakramentsky osobní.

JAK NA NERVOZITU

No a nakonec když tohle všechno víte, tak se možná ptáte, jak být v pohodě a nepodlehnout možné trémě. Za 7 let téměř denního školení jsem nepřišla na nic lepšího, než mít 1,5 dioptrie na dálku a nevzít si brýle. Člověk pak nevidí účastníkům do očí (i když obrysy stále vnímá) a cítí se tak nějak méně propichován zvídavými pohledy účastníků. Kdo má tu nevýhodu a má oči jako ostříž, doporučuji hluboké dýchání. Jedna bývalá kolegyně si dávala dokonce štopičku slivovice.

Pokud ale máte dobré oči a nemůžete pít, nezbývá Vám, než si naplno užít i tu trému. Jeden známý říká" "Nezáleží na tom, zda jsou zážitky pozitivní nebo negativní. Hlavně že jsou hluboké." A řekla bych s jistotou, že tohle bude hodně hluboký zážitek... :).

Tak co říkáte? Že je lektorování velká dřina? Užít si to totiž nemá školitel, ale především účastníci. Ode dneška už budete možná ještě lépe rozumět tomu, že za každým nonšalantním řečníkem je pravděpodobně ukrytá velká spousta poctivé práce a pekelného soustředění :).


Krásný nový školní rok v tomto zvláštním letopočtu 2020 a hodně hezkých chvil při vzdělávání, ať už jste na jakékoliv straně pomyslného řečnického pultíku.

Vám přeje Lenka